Kam půjdeš ty, půjdu i já, a kde budeš bydlet ty, tam budu bydlet i já. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh bude mým Bohem. Kde zemřeš, zemřu i já, a kde budeš pohřben, budu pohřben. Kéž se mnou Hospodin naloží, ať mě od tebe odloučí jen smrt, ať už jen smrt.“ – Rut 1:16-17
Dlouho předtím, než jsem potkala svého manžela, vypadal můj život úplně jinak než dnes. Toužila jsem být mnoho let misionářkou a věděla jsem, že Pán do mě vložil něco, víru v NĚJ tak silnou, že jsem věděla, že je mou povinností sdílet Kristovu lásku s ostatními.
Ale mnoho let jsem žila jako poustevnice. Trpěla jsem depresemi už od útlého věku, které mi mnoho let nebyly diagnostikovány. Měla jsem nepřítomnou biologickou matku (i když ne fyzicky, ale chyběla mi láska, náklonnost a vedení). Měla jsem biologickou rodinu, která stála při mně a sledovala, jak mě moje biologická matka roky fyzicky a emocionálně týrá, ale nikdy mi nepřišla na pomoc.
Ale Hospodin mi dal mé prarodiče z matčiny strany, kteří byli v mém životě jen velmi krátkou dobu. Tito dva drahocenní lidé se za mě modlili a byl to můj dědeček, kdo mě naučil umění mít modlitební koutek, cenný nástroj, který si ponesu po zbytek života.
Poté, co zemřeli, během několika dnů po sobě, se moje agorafobie zhoršila a v naprostém zoufalství a nevinnosti jsem se pět let modlil za návrat prarodičů.
Pak, když mi bylo něco málo přes dvacet, jsem objevil online chatování. Otevřel se mi úplně nový svět, online fórum, kde jsem mohl mluvit, ptát se a diskutovat o všem pod sluncem, aniž bych cítil jakýkoli stud nebo vinu. Zejména na křesťanských chatovacích stránkách se mé názory na „kontroverzní“ otázky – jako je uchvácení svatých, o nichž se mluví v Matoušovi 24, nebo moje interpretace Pavlových listů Tesalonickým a to, jak jsem ji chápal – ne vždy dobře přijímaly. Z toho byste mohli odvodit, že věřím, že církev projde obdobím soužení, a ačkoli jsem se v průběhu let setkal s mnoha misionáři, kteří zastávali jiný názor, moje odpověď vždycky zněla: „Shodněme se na nesouhlasu, ale ponechme si to hlavní, to hlavní. JEŽÍŠ je Cesta, Pravda a Život a nikdo nepřichází k OTCI než skrze NĚJ!“
Ale někdy na těchto online chatovacích stránkách najdete samé poklady lidí: osamělé lidi, šťastné lidi, lidi se silnými názory a, jako v životě, i některé ne zrovna milé lidi.
Zjistila jsem, že mě láká povídání si se staršími muži a ženami, lidmi, kteří byli nebo jsou mými staršími, lidmi, kteří se nebojí ani nestydí sdílet (jak jsem již zmínila) cokoli a všechno. Obzvláště starší ženy mluvily o rozvodu nebo ztrátě manžela, zatímco byly ještě v rozkvětu svých sexuálních touh. Ráda bych si poslechla jejich příběhy o tom, jak pro ně masturbace byla útěchou, ale ve věku 60 let a více stále toužily sdílet své postele s partnerem. Jejich rozhovory mě lákaly a často jsem si říkala, jestli bych tyto sexuální touhy ještě měla, i kdybych dosáhla 70 let.
Zejména jedna žena – „pom-bam“, jak by řekl můj manžel – se velmi otevřeně podělila o zážitek, který měla s mužem, kterého potkala na bingo večeru v kostele. Bylo jí 65 let, on byl o něco starší a jednoho obzvlášť chladného večera si padli do oka. Dali se do řeči a ona se ho statečně zeptala, jestli by s ní nechtěl jít domů na pohárek. Vyhověl a šli. Mluvila o tom, že rozhovor byl snadný, příjemný a příjemný, dokud starší pán nenatáhl ruku a nepolíbil ji. Vysvětlila, jak se po mnoha letech, kdy byla vdovou a neměla dítě, náhle cítila živá. Políbila ho a cítila, jak se její tělo začíná, dalo by se říct, zvedat. Bez dalšího povídání ho vedla po schodech nahoru do ložnice a milovali se.
Jako věřící nemáme mít sexuální vztahy mimo manželství, ale musím přiznat, že jsem s touto ženou cítil štěstí. Navzdory mým obavám z okolností jsem cítil, jak její vzrušení ovládá mé tělo, a masturboval jsem na její příběh.
Po tomto prvním rozhovoru jsem si s touto ženou ráda povídala o její víře, dětech, vnoučatech a rozvíjejícím se vztahu se starším cizincem, který začal po jejich prvním setkání chodit do jejího kostela.
A jak roky plynuly, našla jsem několik žen, jako je moje britská kamarádka z internetu, které se ocitly v 60 letech a více samé, ale stále toužily po sexuálním vztahu. A ráda jsem si četla a ptala se na jejich příběhy a věděla jsem, že i starší žena může mít stejný pocit z intimity.
Rychle vpřed, k setkání s mým manželem, já jako misionářka v Africe a on jako misionář z druhého konce světa. Naše setkání se odehrálo ve chvíli, kdy jsme oba něco hledali, aniž bychom přesně věděli, co to něco je.
Můj manžel mě vrátil k jádru uctívání a já jsem se s ním podělila (nebo spíše se snažila formovat jeho myšlení) o Druhém příchodu Krista. Dá se s jistotou říct, že měl své vlastní názory a nebál se přátelsky oponovat. Milovala jsem naše rozhovory a on se mnou sdílel všechno a já s ním – nebo si to alespoň myslel. Moje online historie zůstala ve mně pohřbená a myslela jsem si, že se o tuto část své minulosti nikdy nedokážu podělit se svým manželem.
Až do jednoho dne, kdy jsme byli na různých úkolech po celém světě, se mě Timothy přímo zeptal, jestli jsem si s nimi povídala online. Věděla jsem, že Timothyho k tomu vedl Duch svatý, a neměla jsem jinou možnost, než se s ním přiznat. Musela jsem mu vysvětlit své rozhovory se staršími ženami (a někdy i se staršími muži), obsah těchto rozhovorů a to, jak se ve mně cítíme.
Timothy tuhle část mého já nedokázal přijmout a já věřila, že to našemu manželství trvale naruší. Bylo velmi těžké být od sebe vzdálená celé oceány a snažit se manželovi přes textové zprávy a hovory přes Skype vysvětlit, že je to všechno nevinné.
Návrat mého manžela byl pro mě nejistý. Ten večer jsem se podívala na Timothyho, protože jsem věděla, že náš první společný večer nestrávíme milováním, ale že náš večerní rozhovor už má téma.
Pamatuji si, jak jsem viděla velmi unaveně vypadajícího Timothyho, perfektně oblečeného v modré košili a hnědé kožené bundě. Byla jsem šťastná, že jsme zase spolu, ale uvnitř mě svíral strach.
Sedli jsme si na gauč a konverzace se okamžitě stočila na mou online minulost. Timothy se ptal a já odpovídala tak upřímně, jak jsem jen dokázala, protože jsem věděla, že je nejlepší mu všechno říct. Šli jsme nahoru a ten večer jsme se milovali. Timothy potřeboval víc útěchy než obvykle a já věděla, že jsem jediná, kdo mu ji může dát. Jak jsme se vraceli do společného života, moje online minulost se v rozhovoru často objevovala. Pokaždé, když se to stalo, jsem se otřásla.
Postupem času se Timothyho otázky stávaly jemnějšími a odpovídat se mi stávalo snazším. Naše rozhovory o mé online minulosti vnesly do našeho milování téměř nový pocit vzrušení a sblížily nás. Timothy se ptal čím dál víc otázek a naše milování se stávalo silnějším a intenzivnějším než dříve. Timothy se mě zeptal, jestli jsem někdy znovu toužil popovídat si s online ženami. Moje odpověď zněla ne, a to byla naprostá pravda. Timothy mě ujistil, že i když tuto část mé minulosti akceptuje, chce, abych k němu byl upřímný, ať už mi chybí, nebo ne. Část mě po těchto rozhovorech se staršími ženami chyběla, a jak mi vysvětlil jeden z mých pozdějších terapeutů, mohlo to pramenit z toho, že jsem neměl blízký vztah s biologickou matkou a že jsem vyrůstal bez znalosti, kdo je nebo byl můj biologický otec.
Takže se možná ptáte, proč sdílím tuto část své minulosti s komunitou MarriageHeat? Myslím, že teď, když Timothy tuto část své minulosti přijal, jsem se zamyslela, jestli si tím samým prošly i jiné ženy? Existují muži a ženy, kteří také našli sexuální potěšení a útěchu v poslechu/čtení příběhů cizích lidí o intimitě v pozdějším životě, a nakonec to způsobilo pocit vzrušení až do bodu masturbace?
Rád bych slyšel vaše názory a myšlenky. Jako vždy, zbytek je stále nedopsán…