Naše námluvy byly plné předehry. Tolik párů mokrého spodního prádla. JEJÍ vůně. Čekání, ale netrpělivě. ONA mě žádá o milování. Já věřím, že formální obřad by měl proběhnout nejdřív. Pochybuji o sobě, rozpaluji se a rozčiluji, tisknu se k jejím kalhotkám, uvolňuji se – ale ne zevnitř.
Naše mysli byly manželské, oddané. Co byl ten formální obřad? Adam a Eva žádný neměli, že ne? Znal jsem skupiny, které nepovažovaly pár za manželský, dokud nenaplnil svou lásku. Nebyl by to naopak? Se závazkem, samozřejmě.
V první epizodě Desetiletí lásky víte, že jsme se na obřad dostali. Zmínil jsem vášnivou svatební cestu. K těm šťavnatějším částem se vrátím po troše historie.
Jedním z projevů lásky, které mi ONA projevila, bylo, že mě milovala i přes duševní nemoc. Zhroutila jsem se u jejích rodičů. Jindy jsem se s NÍ rozešla. Někdy jsem JI za to ztrapnila.
ONA se rozhodla, že si to zasloužím. S Boží milostí by mě mohla milovat.
Potřebovala by desetiletí milosti, aby rozmotala mé emoce a brodila se řekami slz vykompenzovaných grandiózními představami. Protože jsem roky potlačoval emoce, probudila některé z nich a ona probudila všechny. Hněv, něhu, chtíč, skromnost, lásku, nenávist, blízkost, disidentitu, konzervativnost, liberálnost. Zvládla všechno.
Pomáhá to vysvětlit napětí mezi chtěním a čekáním?
„Držat tě za ruku, lásko“
Než jsem tě mohl držet za ruku, lásko,
Držel jsi mě
Byl jsi tu u mého počátku,
Koncepce, vnímání, ano, recepce
Do otcovy náruče, do matčiny péče
Tehdy jsi byla tak blízko, lásko,
Prostě jsem nic jiného nevěděl/a
Ale já jsem dospěl a ty jsi dospěl a vznikly další věci
Myslel jsem, že se vždycky budu moct ozvat
a prostě tě drž za ruku, lásko
Ale život je složitý a láska se stala záhadnější
a přemýšlel jsem, kde tě uvidím a co budu cítit
a v kom bys byl/a.
Pokud si dobře vzpomínám, byl jsi vždycky o krok napřed.
Držel jsem tě za ruku, lásko,
Na hřišti školy první třídy
Ale můj stisk nebyl dostatečně silný, aby zabránil smrti
mezi mnou a rodinou, kterou jsem miloval/a.
Viděl jsem tvou tvář, lásko,
Rozjasnil jsi mi rána ve třetí třídě
Ale ve čtvrté třídě láska nebyla ve stejné tváři.
Snil jsem o tobě, lásko,
V sedmé třídě a dále
Co z tebe bylo v těch zamilovanostech a letmých pohledech
Nikdy jsem si nebyl jistý, lásko,
Ale naučil jsi mě vytrvalosti, vytrvalosti,
a něco ze závazku.
A pak jsem tě políbil, lásko,
Jistě jsem tě chytil a byl jsi můj!
Léto bylo plné slibů
Usmívali jsme se, smáli a šli jsme spolu
Pak na podzim jsi odešel a nechal mě překvapeného samotného.
Neměl jsem tě rád, lásko.
Proč tě bylo tak těžké udržet?
Pak se můj život zpomalil; zpomalil jsem.
Jsem unavený z honění, natahování se, toužení
A když jsem tě nejvíc potřeboval,
Přišla jsi zezadu a vložila jsi svou ruku do mé, lásko,
Šla jsi se mnou, dívala se na mě a líbala mě, lásko,
Chytil jsi mě a byli jsme jeden druhému.
Mezitím zpátky na líbánkách…
Naše námluvy byly plné předehry.
Nejsem si jistý/á, jestli jsem po odchodu z recepce dodržel/a rychlostní limit.
Myslím, že jsem si vzpomněl zavřít dveře hotelu.
O pět minut později jsem se bál, že mi na zbytek líbánek nezbude žádný ejakulát. Naplnil jsem JI. Byl jsem prázdný.
Pomyslel jsem si.